Konference DIGI 2015: Využití digitálních technologií v památkové péči

5.3.2016

Ve dnech 25. a 26. listopadu 2015 proběhl v konferenčním centru IKEM první ročník mezinárodní konference DIGI 2015 s podtitulem Využití digitálních technologií v památkové péči. Akci pořádal spolek Omnium společně s Centrem pro dokumentaci a digitalizaci kulturního dědictví při Filozofické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem a Ústavem památkové péče Fakulty architektury ČVUT v Praze. Generálním partnerem celé akce byla firma Prima Bilavčík z Uherského Brodu.

Setkání bylo tematicky rozdělena do 3 bloků. První část se věnovala problematice 3D digitalizace jako takové, srovnávání metod sběru prostorových dat, porovnávání výsledků a různé ukázky možnosti prezentace výstupů. Druhá část byla zaměřena na problematiku BIM (Building Information Modeling/Management, Informační model budovy). O možnostech BIM, jeho rozšíření v Evropě a v České republice, tvorbě BIM modelu pro historické budovy v rámci projektové přípravy a přínosech BIM pro památkovou péči hovořili Petr Vaněk, Petr Beran a Rudolf Vyhnálek.

Třetí přednáškový blok byl zaměřen na digitalizaci historických dokumentů, knih a fotografií. Pracovníci digitalizačních center Národního archivu, městských knihoven a Národního památkového ústavu přednesli příspěvky, ze kterých bylo patrné, že všechny instituce, které digitalizují tiskoviny, řeší obdobné problémy. Konference DIGI 2015 byla tedy přinejmenším přínosná v rovině propojení jednotlivých pracovníků a navázání diskuse nad danými problémy. Digitalizaci francouzského tisku a metody digitalizace Francouzské národní knihovny představilYohann Le Tallec z Francouzského institutu v Praze. Francie na postupné digitalizaci archivních materiálů pracuje delší dobu než instituce v Čechách a zaměstnává na tuto práci nepoměrně více lidí, proto jsou v tomto směru
v oblasti digitalizace o několik kroků před námi.

Nové trendy v digitalizaci

Z nejzajímavějších příspěvků lze zmínit přednášku Dirka Rieke-Zappa, který posluchačům představil skenery pracující na principu proužkové projekce, jejich vývoj až do současnosti a také přiblížil nové trendy v oblasti digitalizace, které se předpokládají do budoucna. Manuel May Castillo, Gabriel Gómez Pastor, Emilio Carpio Mendoza z Univerzity Leiden a Univerzity ve Valencii zase představili dokumentační metody, které využívají archeologové ve Španělsku. Základ tvoří totální stanice, fotoaparát a software, který spojuje fotografie a vytváří z nich model. Tato pracovní skupina se soustředí na tvorbu modelů metodou fotogrammetrie. Fakulta archeologie Leidenské univerzity spolupracuje s Nizozemským etnologickým muzeem a v rámci této pracovní skupiny vytváří metodiku pro fotogrammetrii malých/středních objektů. Tento pracovní postup byl aplikovaný například při digitalizaci iberského archeologického naleziště ve východním Španělsku.

Malgorzata Macura z Ústavu dějin umění univerzity ve Wroclawi ve své přednášce ukázala na možnosti publikování nástěnných maleb formou tzv. Virtuálního muzea fresek Dolního Slezska. Jedná se o virtuální prohlídky nasnímaných nástěnných maleb. Vytvořená aplikace umožňuje přiblížení malby do několikacentimetrového detailu, při zachování vysoké kvality a rozlišení obrazu. K jednotlivým postavám je vložena ikonografie ve dvou rovinách – základní popis pro laickou veřejnost a rozšířený popis pro odborníky. V současné době se pracuje na české mutaci této webové aplikace.

Zdeněk Marek přiblížil posluchačům metody sběru prostorových dat (3D skenování, metody fotogrammetrické, metody výpočetní tomografie a metody speciální fotografie), rozdíly mezi terestrickými a ručními, laserovými a proužkovými skenery a také prezentoval praktické aplikace metod sběru prostorových dat v oblasti památkové péče, archeologie a restaurátorské činnosti.  K využití nasnímaných dat se Zdeněk Marek vyjádřil takto: „Primárně lze prostorová data použít pro studium, poznání samotného historicky cenného díla, objektu a v tom spatřuji hlavní přínos těchto metod. Bohužel, hlavním směrem se však stává masivní sběr prostorových dat, která v praxi nejsou kvalitně a řádně vyhodnocována, centrálně a systematicky archivována. Celý nynější proces prostorové digitalizace slouží pouze pro vizuální prezentaci vybraných objektů, což primárně neslouží odborníkům ani záchraně historicky cenného díla, ale laické veřejnosti.“

Správné světlo pro zvýraznění textury

Barbora Větrovská představila projekt dokumentace vybraných prvků mobiliáře v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Konojedech. Cílem projektu bylo vytvoření technologického postupu k digitalizaci tzv. hmotných historických pramenů na úrovni mobiliárních artefaktů. Byly vytvořeny digitální 3D podklady současného stavu hlavního oltáře a plastické štukové výzdoby kostela Nanebevzetí Panny Marie v Konojedech. Naskenováním daného předmětu dojde k dochování informace o tvaru a struktuře povrchu dokumentovaných objektů. 3D modely v digitálním prostředí dovolují natáčení, přibližování a oddalování, změny bočního osvětlení a vytažení kontur a tím umožňují čtení rytých nápisů, které již nejsou čitelné pouhým okem, identifikaci trasologické stopy nástrojů, zobrazení špatně viditelných zbytků maleb, porovnávání detailů artefaktů i domodelování jejich nedochovaných částí. Pro svou názornost jsou skeny dobře využitelné také pro prezentaci dokumentovaných objektů.

Obecně lze říci, že ke skenování lze využít několik typů zařízení. Tato zařízení pracují na různých principech, mají různou přesnost, rychlost, dosah a využití. Laserový skener využívá vlastností laserových paprsků, které jsou po odrazu od skenovaného objektu skenovacím zařízením opět zachyceny a vyhodnoceny. Následně jsou získané informace o souřadnicích částí objektu sloučeny, a vzniká tak 3D model objektu. Vedle toho optický skener pracuje na jiném principu. Přístroj při každé změně pozice snímá objekt z různých úhlů prostřednictvím mnoha desítek fotografií. Snímky jsou poté v rámci zpracování dat vzájemně tzv. zapozicovány a vytvářejí výsledný 3D model objektu. Při vytváření modelů byla kombinována nasnímaná data ze skenerů mezi sebou. Díky tomu jsou některé pasáže detailnější. V méně zdobných partiích nebylo potřeba skenovat ve vysokém rozlišení. Kombinací dat došlo k zefektivnění práce.

Peter Brunčák spolu se svými kolegy z Památkového ústavu Slovenské republiky představili Operační program informatizace společnosti, v rámci kterého se od roku 2012 digitalizují vybrané národní kulturní památky Slovenska. Celkový počet vybraných památek je 1855. Z toho bylo 400 objektů digitalizováno pracovníky památkového ústavu a zbylých 1455 zdigitalizovala externí firma. Digitalizace vybraných objektů probíhala různými metodami (laserové skenování, geodetické měření, fotogrammetrie). Výstupy projektu je možné vidět na webu . Tento příspěvek byl velice důležitý také proto, že v České republice by měl v následujících letech probíhat obdobný projekt – Czechiana.

Přípravy na druhý ročník

Konference poukázala na stav digitalizace v České a Slovenské republice a nabídla srovnání s jinými evropskými státy. Otevřela diskuzi nad digitalizačními metodami, a zvláště pak nad prezentací výstupů. Doufám, že právě toto opomíjené téma bude nosným pro druhý ročník konference DIGI 24. a 25. listopadu 2016.